čtvrtek 10. prosince 2015

Báseň o pomíjivosti – druhá část

Podívej se, ta mrtvola, kterou nosíme s sebou, co z ní zbude?
Jen popel, který se rozpráší po krajině.
Ach, nezapomínejme na to, že každý dnem jsme tomu blíže.
Není jiné šance nežli hledat trvalé štěstí v sobě.

Každý, kdo hledá trvalé štěstí venku, najde jen prach a popel.
Chceš poznat svět zvenčí, sáhnout si na něj, prozkoumat jej,
ale když se podíváš do sebe, zjistíš, že tvůj vnitřní svět ovlivňuje venkovní,
každé tvé pozorování změní tvojí realitu.
Dívej se na svou mysl a zjistíš, kdo ve skutečnosti jsi.

Každá tvá emoce je jako agregát na cestě k poznání.
Nepoužívej hněv, agresi, pýchu a žárlivost k tomu, abys ovlivnil svojí
realitu, zatuhneš!
Zároveň od nich neutíkej, ale nedávej jim možnost, aby pronikly do tvé mysli.
Nepotlačuj je, neventiluj je, nedotýkej se jich, nýbrž je nech takové, jaké jsou.

Bolest se utiší, tvé tělo se uklidní.
Nenech se zmást líbivým světem zvenčí,
ukáže ti mnohé radostné prožitky,
ale každý tvůj dotyk ti může ukázat druhou stranu.

Překážky na cestě k trvalému štěstí ti mohou být přítelem.
Stále ovšem mysli na to, že i ostatní jsou v té samé situaci.
Tvá zkušenost z cesty může být užitečná druhým.

Pokud budeš dělat negativní činy, lhát a zabíjet,
tak tvá mysl zakusí následky těchto skutků.
Pokud se rozhodneš pro laskavost,
najdeš svou hlubokou motivaci až v hloubi srdce
a budeš vykonávat pozitivní činy pro dobro všech.

Nemysli si, že malý špatný skutek nic neudělá,
může spálit celé lesy.
Soucit, tvá aktivní láska v srdci, může být užitečná všem
bytostem.

Žádné komentáře:

Okomentovat