čtvrtek 10. prosince 2015

Báseň o pomíjivosti

Ach, když pohlížím na sebe,
když pohlížím na Vás,
stárneme a všechen náš život
vyprchává v pomíjivých situací.

Každým výdechem náš život vyprchává,
snažíme se z něj stále utéct, najít jinou situaci,
ale zapomínáme na to, že veškerá esence štěstí,
je v nás!

Když chceme jít, máme pocit, že nikam nejdeme,
když chceme sedět, máme pocit, že to nejde,
místo toho, abychom se vnitřně usadily,
našli štěstí uvnitř,
hledáme něco nestálého.

Ach, každá chvilka v životě je cenná,
ale i tak nejistá,
můžeme využít každou vzácnou chvilku proto,
abychom udělali něco užitečného pro sebe i ostatní,
ovšem zapomínáme na to v každé honbě za pomíjivostí.

Nemoc, problém, staří nám ukazuje to,
že pokaždé máme šanci vidět sebe v jiné podobě,
i přes všechny ty masky, které si dáváme,
zapomínáme, že teď je nyní šance udělat něco užitečného – prospěšného.

Laskavost se může stát naším hlubokým přítelem,
hněv a averze něčím nesnesitelným,
každá kapka laskavosti nám ukazuje nás samotné,
jakýkoliv hněv nás oddaluje od nás samotných.
podat příteli ruku, znamená podat jí sobě,
podat nepříteli ruku, znamená jít kupředu,
každá chvilka v životě se může stát hlubokou, jedinečnou, plnou štěstí,
pokud jsme ochotni jít hluboko do sebe a odhalit svou skutečnou krásu,
kde skutečně můžeme přinést užitek nám i ostatním.

Žádné komentáře:

Okomentovat