čtvrtek 10. prosince 2015

Můžeš se mučit, jak chceš

Lidé často říkají, že musíš na duchovní cestě udělat to nebo to, ale málokdo si z nich skutečně uvědumuje zdali je to, co předávají, správně. Ověřit si učení je velice důležité a proto naše cesta by měla být i cestou ověřování si i učitelů. Často slýcháváme i neustále věci dokola, že musí brát věci „takové jaké jsou“, ale uvědumuje si někdo s předávajích, že ve skutečnosti to člověk nechápe a musí k tomu najít cestu? Proto jsou důležité metody, které nás k tomu vedou – nejen slova. Pokud jde člověk na přednášku a učitel nedá nakonci metodu, jak se změnit, nepředál nám téměř nic. Proto důvěřovat učitelům, kde nakonec není nic jen než slova, není přílišně moudré. Takový učitel nás bude jen moralizovat, ale sám tomu nedal o moc více.
Můžeme jít přes drcení zdí nebo můžeme jít dobře, ale naše motivace skutečně musí vyjít z nás samotných. Pokud chceme najít to, co ve skutečnosti jsme, musíme jít hluboko, ale zároveň poznat tu hloubku. Proto, i když naše motivace je jít „pro dobro všech“ k duchovnímu poznání a metodám, které pomůžou všem cítícím bytostem, tak je důležité na cestě vnímát i toto „prostě, když to poseru, tak to poseru“ :o) Člověk ty rušivé emoce jen tak někdy nepochopí a i na cestě může ublížit ostatním, což samozřejmě můžeme vzít jako další výzvu ke změně nebo jako porážku. Má to být ovšem špatně, když jsme poraženi? Člověk na cestě zkazí ledasco, ale i když to vzdá, nemusí být všeho konec. Vždy v sobě může najít znovu cestu a najít vlastní cestu k poznání.

Žádné komentáře:

Okomentovat